Kamil Večeřa, hlubinná bodypsychoterapie - hlubinná regrese, konstelace a bodyterapie

Hlubinná regrese

Řekněme, že jste si někdy do prstu zapíchli trn. Jako ke každému jinému zranění jste i k tomuto určitě přistoupit tak, že jste trn vyjmuli, ránu ošetřili a nechali ji hojit. K emocionálním zraněním často přistupujeme bohužel mnohem nešetrněji. Pokud s nimi vůbec pracujeme, nejraději bychom je jen přelepili náplastí a šli dál, v lepším případě se zabýváme spíše jednotlivými symptomy.. Jsou taková, kde to zdánlivě a na nějaký čas funguje, ale jsou i taková, která nám, neošetřená, v různých podobách neustále vstupují do cesty.

V terapii se pak na tato zranění a bolavá místa chceme podívat, v bezpečném prostředí je znovu prožít - tentokrát s dobrým koncem, a nechat přirozeně odejít. To samozřejmě někdy není jednoduché, ale můžete si na to vzít veškerý prostor i čas, který budete potřebovat a k dispozici Vám bude i má přítomnost a podpora. Příčina mohla vzniknout v minulosti jakkoliv vzdálené. Cesta za ní vede zpravidla do dětství, preverbálního i prenetálního období a někdy i do zážitků ještě starších, kterým se říká minulé životy.

Vedlejším produktem této cesty jsou i obohacující osobní spirituální prožitky a poznání. Díky nim pak nemusíme ani slepě věřit, ani slepě odmítat věci, které neznáme.

Po absolvování regresní cesty můžeme žít mnohem spokojeněji, neboť ve stejných situacích jež nám dříve působily nepříjemnosti budeme reagovat jinak - pro nás mnohem zdravěji.

Jak hlubinná regrese probíhá?

Domluvíme se na tématu-zakázce, čemu byste se chtěli věnovat. Zavřete si oči, abychom podpořili vaši schopnost vnímat vlastní pocity. Vaše pocity, které se vám v souvislosti s tématem vybaví, nás dovedou k nějaké starší situaci, ve které jste je zažili. Situaci si ve své mysli přehrajete tak, jakoby se odehrávala právě teď. Když se v ní objeví nějaké nepříjemné pocity, tak si dovolíte je cítit – tak akorát aby se to dalo zvládnout. Nikdy to není tak hrozné jako kdysi i když příjemné to být nemusí.

Tím, že si dovolíte pocity cítit, mění se a postupně slábnou. To vše se děje během toho, co situaci několikrát po sobě projdeme… Je to jednoduchý princip, který pomáhá tomu, abychom se v původní zraňující situaci neztratili, a také aby toho na nás nebylo najednou moc. Je to podobné jako když je obrovský úkol o velikosti slona nezvládnutelný, ale nakrájíme-li jej na menší kousky, již jej zvládneme. Zde nám to nakouskuje naše moudrá duše a tak se nám vybaví k prožití jen to, co zvládneme.

Situace opustíme, když se v ní nic nemění a nejsou v ní žádné zásadní nepříjemné pocity. Je-li čas, pokračujeme ke starší situaci se stejnými pocity, jaké jsou spojené se zakázkou. Druhou možností je regresi přerušit a pokračovat příště. Práce na jedné zakázce však pokračuje tak dlouho, dokud existují nějaké další události spojené se zakázkou. Dokud neprojdeme všechny události až k té prvotní příčině, je to jen rozdělaná práce i když úlevu můžeme zažívat i po jediné dílčí události J.

Během této cesty se setkáváme například i se svými negativními přesvědčeními (např. ať dělám, co dělám, nikdy nejsem dost dobrý). Tyto tzv. postuláty si zvědomíme opakováním natolik, že se nám podaří přijmout jejich existenci a pocity s nimi spojené – tím nad námi ztrácejí sílu a my je přirozeně vypouštíme ze svého života.

Způsob jakým regresí provázím není hypnóza, ale vědomý stav ve kterém se jen zaměřujeme na vlastní pocity, prožitky a představy. Je to jako když jste v kině na zajímavém filmu - někdy vás děu uchvátí natolik, že zapomenete kde jste, ale vždy si můžete připomenout, že jste jen v kině.

Celá jedna cesta regresí trvá obvykle několik setkání (5-10-15) trvajících 2-3 hodiny (i když výjimečně se to dá zvládnout i za jedno setkání).